Přestože v dnešní době má pro jídelnu málokdo vyhrazenou samostatnou místnost, zůstává jídelní stůl s židlemi jakýmsi pomyslným středem domácnosti. Každý má u stolu své místo, svoji židli a rodina tam může trávit čas nejen jídlem, ale i konverzací. Proto by prostředí jídelny mělo být útulné a lákat k posezení. Nejčastěji je jídelní kout součástí kuchyně, v domech se často spojuje kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem v jednu velkou místnost. To má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že ten, kdo vaří, není uzavřen sám v kuchyni, ale může se účastnit dění v obývacím pokoji, je-li třeba přítomna návštěva. Nevýhodou jsou event. vůně či zápachy vznikající při vaření, které prostoupí celý prostor. Zrovna tak nepořádek, který při vaření vzniká, je stále všem na očích, včetně kuchaře či kuchařky.
Jídelnu či jídelní kout vybavíme podle prostorových možností větším, ideálně rozkládacím, stolem. Židle volíme jídelního typu, k dostání jsou v různých provedeních a barvách. Mohou být celodřevěné, dřevěné s čalouněným sedákem, v kombinaci kov – dřevo nebo kov – ekokůže. Zajímavé jsou i židle plastové, kombinované s dřevěnou či kovovou kostrou. Na židle, které nemají čalouněný sedák, lze dokoupit sedáky různých barev a vše sladit s ostatními doplňky. Při nákupu židlí bereme v úvahu hmotnost lidí, kteří na nich budou sedět.
Stůl opatříme pěkným ubrusem. Vybírat můžeme z klasických, na údržbu nenáročných, PVC ubrusů s textilií či bez, bavlněných s potiskem, krajkových, vyšívaných nebo s teflonovou nešpinivou úpravou. Jsou vodoodpudivé a odolné proti skvrnám. Ubrus by měl přesahovat stůl na všech stranách o cca 20 cm. Pokud nechceme zakrývat celý, pořídíme jen běhoun doprostřed. Ubrus lze zkombinovat s různými typy prostírání, aby vše spolu ladilo. Na stůl patří také solnička, pepřenka a papírové ubrousky.
Ať už máte malý jídelní kout nebo prostornou jídelnu, vyplatí se věnovat tomuto místu pozornost.
