Sýry se jedly už pradávno a jejich historie je velmi dlouhá. Proto si nechám historické okénko na jindy, a jen letem světem rozdělím sýry podle následujících kritérií. Jednotný způsob dělení neexistuje, tak to zkusím po svém.
· Způsob srážení
· Obsah v sušině
· Tvrdost
Dle způsobu srážení můžeme sýry rozdělit na tavené, sýřené a kyselé (tvarohové). Každý má svůj specifický způsob výroby a tento proces není zrovna jednoduchý.
Obsah v sušině je, nebo by měl být napsán přímo na obalu sýra, který je v prodeji. Někteří lidí jej považují za údaj nejdůležitější, mimo chuti, pochopitelně. Proto si obsah dáme do odstavečku.
ØVysokotučné 60 % a více
ØSmetanové 50 – 60 %
ØPlnotučné 45 – 50 %
ØTučné 40 – 45 %
ØTříčtvrtětučné 30 – 40 %
Ø Polotučné 20 – 30 %
ØNízkotučné do 10%
Každý má své plusy, a každý i své mínusy. Je jen na kupujícím, co mu lépe vyhovuje a co mu lépe chutná. Je to jako s každou potravinou, někdo rád takové, jiný zas makové.
Poslední dělení sýrů je dle tvrdosti a to jako čerstvé, měkké, plísňové, polotvrdé, tvrdé a tavené.
Čerstvé se nedávají zrát, jsou podobné tvarohu a nemají kůrku. Měkké sýry se zrát dávají, ale jen krátce. Plísňové jsou s plísní, ty jistě znáte. Polotvrdé sýry se zrát dávají, a to na delší dobu. Tvrdé zrají již dost dlouho, mají velmi malý obsah vody a dost tuku, většinou kolem 50 %. Nu a poslední skupina, sýry tavené, ty se vyrábějí z jednoho nebo více druhů sýrů výše popsaných. Mají spoustu příchutí, vybrat si můžete dle libosti.
To, že jsem vynechal ještě třeba sýry „tažené“ nebo zrající pod mazem není úmysl, všechny zde prostě jmenovat nemohu.
A že je pak sýrů nepočítaně, to je jasné. Některé jsou běžně k dostání, některé jen tak nekoupíte a když už, tak jedině s účelovou půjčkou. Někteří nedají dopustit na obyčejný smažený sýr, jiní si raději pochutnají na nějaké sýrové specialitě. Jen aby si mlsný jazýček přišel na svoje.
